22. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #329

Jsem fotograf!
Dneska jsem měl moc dobrý den! Na oběd jsme s Romykem jeli do Globusu. Mají tam restauraci. Nic jsme si tam nevybrali, takže jsme si koupili tofufánky a pečivo. A koblížky a koláče do kanclu. A jablka. A Mraketě jsem koupil obrovský krojsant (z toho pak vznikla nová pantominická scénka nesu-krojsant).

Taky jsem hodně popracoval a pak jsem jel šalinou domů, takže jsem si i fest početl. Pořád jsem ještě nepotkal Vánoční šalinu. Pořád jsem ještě nepotkal Zlatou šalinu. No co už.

21. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #328

Jó, normální fešáckej oběd s panem ředitelem.
Dneska byl dobrý den. Donesl jsem do práce pytel gumíďáků, tak to tam sladce, přesladce vonělo. Doporučuji všem.

Taky jsem stihl jít do posilky a nepotkal jsem tu zlatou šalinu. Nedívám se, kde zrovna jede, abych pak mohl být překvapen. Doufám, že ji někdy potkám! A že ji nikdo nebude ničit. Vlastně doufám, že nikdo nebude ničit žádnou šalinu. Nebo autobus. Vlak. Auto. Koloběžku. Kamion. Loď. Budík. Vlastně cokoliv.

No ještě mám nějaké nedodělky, takže dneska jen krátce.

20. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #327

To jsem já. Mám na sobě "nové" oblečení, které jsme s maminkou našly pod nánosy obleční, které jsem nenosil. Jako Kačer to má taky tak. (No a včera byla maminka, tak dneska já).

Ráno hrozilo, že se nedostanu do kávodačky, abych si dal kávu. Tak prosichr.
Dneska jsem hrozně moc pracoval. A taky jsem asi konečně přišel na to, jak si mám protáhnout záda. Je k tomu potřeba stěna a bolí mě z toho levé rameno, ale to se poddá.

Taky jsem dneska po třech dnech absence vyrazil do posilky. Užil jsem si to, nějak nikdo nepostřehl, že jsem jenom žral pizzu, čokoládu a kláfal s maminkou. Takže taky dobrý.

Taky mi dneska přišla zásoba bylinek, takže si můžu dělat meduňkový čaj před spaním. Což jsem si tedy dokonce udělal. Díky tomu budu mít veselé sny. Mezi účinky rostliny patří i "zaražené větry". Tak nevím, co mám čekat.

19. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #326

Bez dovolení sem dávám svoji maminku. Ale už tu stejně jednou byla. A hlavně si myslím, že je ta fotka docela dost šik (na mě teda).

Tady zevlí autobusy.

A úplně nový kelímek bambuckého másla.
Dneska jste jistě zvědaví na další historky z mého života, které si sem smolím.

Tak ráno bylo jasné, že dneska je den, kdy maminka odjede. Já těžce nesu i chvíli, kdy jde pan ředitel na kafe, takže si umíte představit, že se mi to moc nelíbilo. A tak jsem navrhl, že mi můžeme vyklidit skříň. Sám jsem si všiml, že už jako praská ve švech a já nosím jenom 12 kusů oblečení (přičemž nepočítám spodní prádlo a sportovní prádlo).

Mrzí mě, že jsem to nevyfotil před a po, ale vytřídily jsme fakt všechno to, co nenosím. A našly všechno to, co budu hrozně moc nosit. Rozhodly jsme se, že použitelné vyřazence samozřejmě dáme do takového toho darovacího kontejneru, páč to byly vesměs fakt krásné věci.

No maminku napadlo, že bychom si na oběd mohly dát pizzu. Tak jsem to objednal a zatrhl, že si to vyzvednu osobně, protože půjdem recyklovat moje oblečení. To dopadlo dobře a kontejner to všechno sežral. Vydaly jsme se k restauraci. Vlezu tam a vidím na stole 3 pizzy. Říkám si, že to teda asi nebude pro nás. Stojím tam a čekám. Kolem mě hodí pán a paní. A další pán za stolem kuchaří.

Tak čekám. Pán tam nějak rovná ty pizzy. Paní čumí a nic nedělá. Pak se mě zeptá, co chci. Tak jí říkám, že jsem si objednala dvě pizzy a jdu si je vyzvednout, ale že jsem tu asi moc brzy. A ona zamračí svoje natetované obočí a hnusně mi řekne, že to asi těžko, protože žádnou takovou objednávku nemají.

Asi jsem zvyklý jednat s naštvanými lidmi, protože jsem jí řekl, že je samozřejmě možné, že jsem to popletl já, ale že se podívám na e-mail, který mi od nich přišel, když jsem to objednal. A ona na mě zase vyštěkla, že pokud jsem něco objednal, tak "u nich to teda nebylo". Byl jsem dost v šoku, ale vložil se do toho kuchař a řekl oba názvy pizz, které jsem objednal, dodal otazník a řekl, že je zrovna peče. Řekl jsem, že ANO! a otočil jsem se zpět na tu paní a s pokrčením ramen řekl, že moji objednávku asi mají, když už to dokonce pečou.

Pak ke mě přišel ten druhý (nekuchařivý) pán s lístkem, kde byla moje adresa. Řekl, že jsem si ale musel vybrat dovoz (řekl to hezky, né jako ta paní) a já mu ukázal ten e-mail s tím, že je tam fakt osobní vyzvednutí. Tak dobrý, no. Přišel jsem včas, jinak by nám to vezli. Ten pán se mi omluvil (nebylo za co) a ta paní byla prostě jen nasraná. Nerozumím tomu doteď. Prostě si neumím vymyslet obhajitelný důvod, proč na mě byla tak zlá okamžitě poté, co jsem tam vlezl. Kromě menstruace. Nebo předmenstruace. Měla by jíst mastodynon. Škoda, že jsem to vymyslel až teď, kdy už jí to nemůžu říct, abych jí pomohl.

No pak jsme to donesly dom a snědly. A pak už se vlastně pomalu muselo jít a blebleble, maminka odjíždí a já jedu dom. Předtím se snažím nakoupit vánoční dary ještě, protože jsem si zase nějak vsugeroval, že pro maminku skoro nic nemám. Nic jsem nekoupil.

No dojel jsem dom a šel jsem počítat dary, které už mám. No a nebyla to sugesce. Tak jsem si šel uvařit obědy na týden nadcházející a vymýšlel dárky. Musím říct, že jsem zase vymyslel hroznou genialitu. A pak ještě jednu. Už aby mi to doručili, nebylo to rozbité a já jsem to mohl dát mamince. Je to fakt chytrý. Asi se budu živit jako vymýšleč dárků.

18. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #325

Já měl na oběd zemlbábu! A je tam vidět i kus maminčiných špaget. Musím říct, že dneska jsme to cenově daly jako normální 2 menu v Rebiu. Což je dost dobrý.
Dneska byl dobrý den, ve kterém mi maminka stihla i nabarvit vlasy. Takže jsem zase hrozně krásný a koupelna nedošla újmy.

Taky jsme byly ve městě, kde mi byla trochu zima. A viděly jsme tu vyšňořenou výroční šalinu, ale bohužel jela opačným směrem.

17. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #324

Koštol.

Strom. Já ty vánoční dekorace takové nemám rád.
Dneska jsem měl super den. Přijela totiž maminka, takže jsme byli ve městě (kde jsem se nakrmil pizzou) a pak jsme jeli dom. Kde jsme dělali hrozně moc povídání a tak.

No musím říct, že jsem dost smutný z té vánočně vyzdobené Vańkule. Nebo jako obecně z těch zbytečných výzdob. Každý ví, že jsou Vánoce, takže mi to přijde jako hrozně zbytečné mrhání penězma a energií. Jakože místo toho bysme třeba mohli sázet stromy nebo si číst. Nebo ležet na boku, ale tak co už. Už to někdo udělal.

No a taky jsme byly v kostele. Asi svatého Jakuba. Je to tam moc krásné! On tam totiž skoro nikdo nebyl, takže jsme si jen prošly ten kostel dokola a šly jsme zase do háje. A hrozně zajímavé je, že tam mají na lavicích podprdelníky. Už to nám přišlo jako rozežranost, ale pak jsem si všiml, že je pod každou lavicí topení. Takže je to dost komfy kostel.

16. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #323

Oběd!
Dneska jsem měl hrozně náročný den. Normálně jsem popracoval a jely jsme s Markét na oběd. Pak jsme se vydaly shánět hořčík, ale měli ho hned v první lékárně, takže se neopakovala legrace s Mastodynonem.

Pak jsem zase pracoval, pak jsem šel do posilky a pak jsem srdnatě uklízel. Teď jsem si sedl. Ještě musím něco dotáhnout, ale jako vcelku myslím, že dobrý. Dojede totiž maminka. Maminka teda ví, že jsem prase, ale možná neví, že jsem až takový prase. Tak tomu jsem se snažil zamezit. Jakože aby se to nedozvěděla. Nyní jenom uvidí, že jsem prostě prase. S tím se smířím. A hlavně teda doufám, že maminka je s tím už smířená.

No ale ještě k tomu obědu. Markét měla něco jako šišky s mákem. Možná to dokonce byly šišky s mákem. Prostě v tom byl ten mák! A Markét už pak nemohla a nechala na talíři asi 2/3 zhruba 5cm dlouhé šišky. Tak jsem to sežral. Markét povídá, že bude mít plné zuby máku. To už jsme se sebraly a odcházíme.

A já jsem řekl, že já určitě taky, protože jsem měl taky kus toho máku. Začaly jsme se na sebe zubit, abychom si ukázaly, jak moc máme všude ten mák. Ale protože jsme zároveň šly, tak jsme neviděly, jestli se ta druhá usmívá (zubí) nebo ne. Proto jsem začal říkat "jííííí", když jsem se usmíval. Tak moc se mi to líbilo (to říkání), že jsem se furt usmíval, abych mohl dělat to říkání.

Je to skvělé! Geniální! Normálně totiž neslyšíte, když se někdo usmívá, ale s tímto citoslovcem už ano. Tak například jsme jely pro ten hořčík a stály jsme na křižovatce. Já jsem měl pořád potřebu dokazovat genialitu svého nového vynálezu, takže jsem si řekl, že to Markét, která to dokonale chápala, přehraju jako takovou krátkou scénku.

Proto jsem, když jsme stály na červené, řekl: "ZELENÁ!" a chtěl jsem dodat "JÍÍÍÍ", jakože jedna postava řekne, že mají zelenou a druhá se usmívá. Ale když jsem řekl to "zelená", tak Markét začala automaticky verglovat s tou pákou, co má u pravé ruky. No ale hned jsem řekl, že je to SCÉNKA, takže Markét udělala "jííí". Prostě pecka.